Termín z klasických a funkčních syntaxí, obtížně definovatelný. Intuitivně jde o to, že kategorie asociovaná s predikátem, a tedy typicky vyjadřovaná jedním slovem, se vyjadřuje dvěma slovy, tj. analyticky.

V zásadě tomuto obecnému vymezení vyhovují dva typy konstrukcí:

1. Spojení obsahující sloveso být ve funkci analyzované jako ↗spona a substantivum n. adjektivum: (1) Já jsem nekuřák / jsem nemocný; proto se nazývá ↗sponově-jmenný predikát. Hlavní motivací pro pokládání těchto spojení za a.p. je intuice, že tento dvouslovný výraz často významově odpovídá verbálnímu výrazu jednoslovnému (Já jsem nekuřák // nekouřím) a taky snaha odlišit konstrukce (1) od konstrukcí typu (2) Já jsem přišel, Já budu spát, Já bych spal, v nichž je také přísudek vyjádřen dvěma slovy (↗auxiliárem a tzv. ↗neurčitým tvarem slovesa), ale tato dvě slova jsou analyzována nikoli jako dva různé slovní druhy, nýbrž jako morfologická forma slovesa (viz ↗préteritum a ↗futurum). Konstrukce analyzované jako a.p. (1) se od konstrukcí typu (2) liší (kromě mnoha jiných vlastností) taky tím, že stejně jako čistě verbální predikáty se mohou objevit v různých syntaktických pozicích, např. (i) přísudku (Já jsem nekuřák / nekouřím; školská mluvnice zde mluví o ↗přísudku jmenném se sponou), (ii) podmětu (Být nekuřák / Nekouřit je dnes moderní), (iii) doplňku (Jsa nekuřák / Nekouře v hospodách trpím) aj., zatímco konstrukce (2) jsou jakožto finitní forma slovesa omezeny na syntaktickou pozici přísudku (školská mluvnice zde mluví o ↗slovesném přísudku). Viz také ↗sponově‑adjektivní přísudek, ↗sponově‑substantivní přísudek.

2. Spojení obsahující sloveso a dějové jméno v pádě prostém n. předložkovém, které taky (intuitivně vnímáno) často vyjadřují tutéž událost jako predikát verbální, ale neobsahují významově prázdnou sponu, nýbrž „lehké“ sloveso // ↗kategoriální sloveso: provádět kontrolu, dát se do pohybu; viz ↗analytický predikát s kategoriálním slovesem. Podpora pro chápání těchto konstrukcí jako „analytického vyjádření predikátu“ přichází z příkladů, kdy existuje vedle analytického verbo‑nominálního predikátu predikát čistě verbální se stejným věcným významem: provádět kontrolu – kontrolovat. Syntakticky se ovšem spojení provádět kontrolu chová jako konstrukce sloveso + přímý předmět, a tedy (a) předmět se při pasivizaci stává podmětem: Prováděli kontrolu – Byla prováděna kontrola, (b) předmět má referenční potenciál (Prováděli tu kontrolu dlouho), a proto může být vyjádřen zájmenem (Prováděli ji dlouho), předmět lze koordinovat (Prováděli kontrolu a výměnu těsnění) aj.; další vlastnosti viz ↗analytický predikát s kategoriálním slovesem.